Tak trochu o papouškách...

 

Mluví, tančí a vymírají

Chudáci papoušci. Mají pestrobarevné peří a v zajetí se starají o zábavu. Řídí se zvuky, které slyší, je jim jasný jejich význam a reagují i na hudbu. Bohužel je energie vynaložená na jejich ochranu nedostatečná, a tak některé druhy jsou již zastupovány jen několika jedinci.

 

Ano, papoušci se pašují…

Kdyby se nejednalo o osudy zvířat, znělo by to i lehce humorně. V březnu 2005 zaujal celníky muž, který cestoval z Brazílie. Opatrně se pohyboval a podrobnější analýza zjistila, že muž měl kolem pasu připevněné sáčky s osmnácti vajíčky. Vajíčka byla v inkubátoru pozorována a všichni byli zvědavi, co se z nich vylíhne, poněvadž pašerák nebyl nijak sdílný. Ukázalo se, že se jedná o Amazoňany modrobradé, ptactvo přísně chráněné, které má hodnotu asi šedesát tisíc za jeden kus. 14 z 18 odcizených ptáků se podařilo zachránit a odchovat. Došlo však pochopitelně ke škodám větším, než byly původně vykalkulovány. Při sbírání a dopravě vajec se mnoho z nich díky špatné manipulaci poškodilo. Velice opatrně se ale o vajíčka staral muž, který byl nedávno zatčen na trase Austrálie – Thajsko. Stejně jako předchozího ho prozradila podivná chůze. Ve spodním prádle schovával šest vajíček papouška Kakadu. Policii dokonce tvrdil, že se jednalo o překvapení pro partnerku – na uvítanou. Jeho počin byl odsouzen půlmilionovou pokutou, přestože mu hrozilo deset let nepodmíněně.
Avšak ne vždy pašeráci hýří ohleduplností. Často jsou pro přepravu zvířat pro černý trh využívány středoasijské republiky. Nedávno celníci v Kazachstánu objevili v jednom autě skoro 500 kusů polomrtvého barevného ptactva. Stává se, že jsou také načerno prodávání původně legálně pořízení papoušci, kteří byli ukradeni chovateli. Obchody s ptactvem jsou dnes ve světě více a více výnosnější.

 

Papoušci sloužili někde i jako potrava….

Někteří papoušci jsou však téměř neprodejní. Příkladem budiž unikátní papoušek Kakapo, který žije na Novém Zélandu. Křídla mu slouží jen k udržení rovnováhy, kterou potřebuje ke šplhání po kůře stromů. Nelétá a to je jeho velká nevýhoda. Kromě toho je docela při těle, výrazně páchne a spí ve dne. Když se páří, tak je dost hlučný. Kromě dostatku masa vlastní i velmi zajímavé žlutozelené peří. No a jak asi takový tvor s těmito vlastnostmi může dopadnout?
Kakapo se stal mezi Polynésany vyhledávanou součástí jídelníčku. Jeho pečeně se uchovávala v lýčených košících na způsob konzervy, tj. na horší časy.
Z kůže papouška si Maorové vyráběli pokrývky hlavy, prošívané peřím, která byla odolná proti dešti a zimě. Běloši, kteří zemi kolonizovali v 19. století, kakapo sice nelovili, avšak místo nich to dělali predátoři, které si Evropané přivezli – jeleni či králíci, kteří jim spásli všecku potravu.

 

Dnes platí přísná ochrana….

Na začátku 20. století si Richard Henry, správce jednoho z prvních národních parků uvědomil, že by byla obrovská škoda, nechat takového papouška vyhynout. Začal tedy papoušky kakapo přestěhovávat na místa, kam se žádní predátoři nedostanou. V 70. letech už zoologové nepředpokládali, že se tento druh může v přírodě zachránit, ba co víc, že někde v přírodě ještě volně žijící kakapo existuje. Pár jich naštěstí bylo objeveno, a tudíž mohl v roce 1989 vzniknout záchranný plán. V první řadě muselo být vybráno místo, kam se kakapo přemístí a kde budou v bezpečí. Stal se jím Tresčí ostrov, který byl papouškům kakapo zcela přizpůsoben. Na Tresčím ostrově roste většina rostlin, kterými se kakapo živí. V době nedostatku jsou ale přikrmováni. Jejich hnízda jsou chráněna infračervenými kamerami. V roce 2002 se zachránci a zoologové radovali z přírůstku čtyřiceti mláďat. A v loni jich už bylo sto – a to jen v této rezervaci. Počet papoušků kakapo tedy zvolna vzrůstá a i když hnízdí velmi zřídka (4-5 let), je zde veliká naděje, že tento druh bude zachován i příštím generacím. Jedinci se totiž dožívají až šedesáti let.

 

Nejde však jenom o papouška Kakapo…

Příbuzný papouška kakapo je také přísně chráněný. Jedná se o ptáka s názvem Nestor kea, který má olivově zelené peří. Kea je všežravec – kromě spásání rostlin napadá i nemocná jehňata. Farmáři ho neúprosně pronásledovali, dokud jim to před pětadvaceti lety nezmařilo prohlášení nestora za ohrožený druh. Nyní žije v rezervaci Fiorland a má klid.
Bohužel, u papouška ara Spixův se experimenty s kakapo a nestorem nevydařily. Od roku 2000 nebyl ve volné přírodě spatřen jediný žijící papoušek tohoto druhu. Jeho domovinou byly lesy brazilského státu Bahia, kde ho člověk nejprve připravil o možnost uhnízdění se, posléze byli loveni a prodáváni. Jeden pták stál až padesát tisíc dolarů. Poslední tři jedinci byli uloveni roku 1988. V zajetí se jich chová kolem stovky, z nichž osmdesát je jich uvedeno v plemenné knize, vedené Institute Chico Mendes of Biodiversity Conservation, brazilskou vládní organizací. Padesát papoušků druhu ara Spixův má svůj domov na druhém konci světa – v rezervaci Al Wabra Wildlife Preservation v Perském zálivu, v Kataru. Podobné chovné knihy jsou již povinně vedeny u druhů ara kaninda nebo amazoňana červenočelého.

 

Papoušci a slavné Kanáry

Díky tomu, že existuje jen malé množství států, které je schopno se vypořádat s vykrádáním papouščích hnízd a pašováním vajec a dokonce i dospělých jedinců, jsou velké přírodní rezervace jednou z možností jejich záchrany. Je možné, že se již někdo setkal s těmito zajímavými ptáky mimo zoologickou zahradu i v zařízeních typu Loro park na Tenerife, který byl založen v roce 1972 jako zábavu pro časté návštěvníky Kanárských ostrovů, zejména pro turisty německé národnosti. V tomto parku je k nalezení přibližně 300 druhů papoušků. Někteří papoušci tu mají k pobavení turistů svá vystoupení, jehož finanční výtěžek je zpravidla určen k odchovu ohrožených druhů. Papoušek je velice zvídavý, vyhledává společnost a rád se podrobuje různým úkolům. Je-li však některým chovatelem zanedbáván, pomalu devastuje okolí, popř. sám sebe. Papoušek se totiž nudí. Papoušci jsou v Loro parku zdrojem pomoci pro méně šťastné druhy, které jsou pro návštěvníky neatraktivní, jelikož mají poslání v klidu se rozmnožovat. Těmto druhům papoušků je určena odchovná stanice La Vera. Na tomto místě se vedou i chovné knihy.

 

Hlavní součásti papouška?

Co je na papoušcích tak zajímavého, že se člověk snaží přivlastnit si je a díky tomu je leckdy přivádí na pokraj vyhynutí? Zřejmě je to tím, že papoušci jsou velmi starým řádem ptáků, kteří mají svůj domov zejména na jižní polokouli. Díky jejich anatomickým dispozicím je jim umožněno vykonávat takové činnosti, které jiní ptáci nezvládnou, např. běhák má dva prsty vepředu a dva vzadu, díky tomu může papoušek výborně šplhat nebo si jím přidržovat stravu. Jeho zobák je velmi silný a odolný a není spojen s lebkou, takže si pomocí něj může louskat např. různé druhy ořechů. Jeden z nejzajímavějších papouščích orgánů je však jazyk. Je pohyblivý a masitý. Díky tomuto všestrannému svalu, kterým mimo jiné dokáže napodobovat zvuky, které slyší, nás papoušek baví už odnepaměti.

 

Jak to tedy je?

Ptáci vydávají zvuk pomocí ústrojí s názvem syrinx. Syrinxem se vyznačuje zejména řád pěvců. Nachází se v místě, kde je průdušnice rozdělena na průdušky. Zvuk zde vzniká chvěním hlasivky a napínáním bubínkových blan. Někdy ptáci používají i plicní vaky, jedná se především o ty, kteří mají obzvláště silný hlas. Papoušci zvuk modulují jazykem. Milimetrovou změnou jeho polohy se změní zvuk více než u lidí. Kromě toho hraje velkou roli i vyvinutý mozek v oblasti řečového centra. Vše slyšené tedy papoušci rádi reprodukují. Ovládání jazyka je možné identifikovat stejně jako u člověka. Příkladem schopnosti logicky mluvit, byl papoušek Žako se jménem Alex, jenž byl od ranného mládí v péči zvířecí psycholožky Irene Pepperberg. Časem se Alex naučil poznávat na padesát rozličných předmětů, pět tvarů a sedm barev, ba co víc, uměl i napočítat do šesti. Jeho slovník obsahoval asi sto padesát slov. Pokud udělal Alex nějakou chybu, dokázal se i opravit a omluvit se. Irene Peppenberg zvyšovala náročnost výuky a chtěla zkusit spojit zvuk slova a jeho psanou verzi dohromady. Roku 2005 bylo oznámeno, že Alex pochopil význam pojmu „nula“. Necelé dva roky nato však Alex předčasně zemřel. Jeho poslední slova prý byla:,,Jste dobří, uvidíme se zítra. Mám vás rád.”

 

Co zvládne mozek

Kromě řeči papoušci ovládají i tanec. Samozřejmě pouze v zajetí. Např. na YouTube.com je k nalezení mnoho videí, kde ptáci podupávají do rytmu nebo střídavě zvedají nohy a pokyvují hlavami do rytmu techna... Člověk se učil tanci po mnoho generací, už od dob rodového společenství. Nadání k rytmu ale nemá ve vínku každý. Určitá oblast na mozku dává svalům příkazy k pohybu, o čemž informuje mozeček a bazální ganglia. Do těchto míst se dostane i informace o pohybu svalů. Obě informace se vyrovnají podle potřeby a korigují se. Jsou samozřejmě také případy, kdy tato souhra nenastane a tak vznikají jedinci, kteří s rytmem a souhrou nemají pranic společného. Ke všemu je navíc potřeba svalový tonus, rovnováha, sluch... Kupodivu toto vše dokáže i ptačí mozek. Díky videu s tančícím papouškem jménem Snowball byl vybuzen výzkum, který se zaměřil na možnosti rytmického pohybu u více druhů papoušků. Vědci zjistili, že dobře zatančit je jich schopno zhruba patnáct. Na dotaz, proč netančí i ve svém domácím prostředí, například v lesích, ještě nikdo nenašel odpověď. Jeden z ornitologů na to vyslovil svérázný názor, který však pravděpodobně celou situaci vystihuje: „Oni tam prostě neslyší ten pořádný nářez.“ Zkrátka papoušek je ideální společník.

 

Za URBANSHOP.cz se můžeme akorát zeptat: Hodláte si pořídit papouška domů?