Příklady ze zahraničí táhnou
Z loňské dovolené jsem si neodnesla jen zážitky, ale také řadu poučení. Po delší době jsme si vyjeli za hranice a načerpali inspiraci. To byste nevěřili, co všechno by se dalo dělat i u nás doma. Ale jak k tomu lidi donutit?
Jde to i jinde…
Tak například Řecko. Nádherná země, která sice vlastní moře, ale jinak na první pohled nevypadá o mnoho civilizovaněji než ta naše. Jaké tedy bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že můžeme sledovat tamější televizi. Ne, řecky neumíme. Přesto jsme si každý večer mohli být jisti, že aspoň na jedno z kanálů bude film americké provenience – v původním znění. Být cizincem v ČR, moc bychom si neužili – s titulky se objevují filmy pouze v nočních hodinách na ČT2, a to tak jednou týdně.
Řekům určitě nejde o to, aby zahraniční turisté mohli v létě sledovat televizi. Jde jim nepochybně o jejich vlastní občany a občanky a obrovské dopady do budoucna: zatímco až řecké děti vyrostou, budou umět perfektně anglicky, české děti a dospělí na tom pořád budou hůř. Sledovat filmy v originálním znění je přitom velmi zábavný a nenáročný (zato velmi účinný) způsob, jak se v cizím jazyku zdokonalovat.
Vím, o čem mluvím – televize hrála důležitou roli v mé vlastní angličtině poté, co jsem dorazila do Velké Británie s jazykovým vybavením ve stadiu mírně, ale jen maličko mírně pokročilí. Jenže vysvětlujte to v Čechách. Při debatách na toto téma mě jedna bývalá spolužačka obvinila, že chci naši společnou kamarádku připravit o práci, protože se živí dabingem. A s jinými spolužáky jsem se zase neshodla na faktu, že by českým dětem mnohem více prospělo seznámit se při sledování filmu Madagaskar s typicky indickou angličtinou, kterou mluví lemuři, než aby se upřímně, zato neužitečně pobavily předabovaným brněnským hantecem. A to jsem se ještě nedostala do debaty s širokými vrstvami televizního obecenstva, které je prostě líné číst titulky. Jestli to takhle půjde dál, doby, kdy se můžete anglicky pobavit i s uklízečkou v hotelu či řidičem veřejné dopravy, jak je tomu třeba v severských státech, se asi jen tak nedožijeme.
Ovšem nejen znalost angličtiny místních obyvatel činí zemi civilizovanou. Ve švýcarských Alpách nám kamarád ukazoval podivné tyče zakončené šipkou, které vypadaly jako obří šípy. Vepředu stála nejvyšší, za ní byly dvě menší. Tyčily se na prázdném pozemku uprostřed města. Byly to totiž vyznačené rozměry budoucího domu, který tam majitel hodlal postavit. Největší tyč představovala maximální výšku domu, ty menší ilustrovaly jeho šířku a výšku zadní části. Všichni zainteresovaní si tak mohli udělat jasnou představu, jaké rozměry bude novostavba mít, a protože tam tyto tyče musí stát tři měsíce, mají dost času se k ní vyjádřit.
V Bruselu mě zase zaujala ohleduplnost vůči chodcům. Město je celé rozkopané, ale nemusíte zmateně přebíhat z jednoho chodníku na druhý. Všude je na části silnice vybudovaný a označený koridor pro chodce. Komfort ve srovnání s rozkopanou Prahou srovnatelně větší. Zrovna na mých rodných Vinohradech jsem nedávno přecházela rozkopanou křižovatku, která byla celá posypaná pískem, a nikde ani malé prkýnko, po kterém by se dala přejít. Na vozíčku či s kočárkem na takovém povrchu nemáte šanci, a když je po dešti, budete až po uši v blátě. Ano, na některých staveništích v Praze se už blýská na lepší časy, jenže z mé bruselské zkušenosti vyplývá, že v civilizovaných zemích se jedná o promyšlený systém, a ten nám tady pořád chybí.
Jsem pyšná aspoň na jednu věc: už také máme pytlíky na psí výkaly. Pravda, zdaleka ne všichni je používají. Ale pejskařů sbírajících trus po svých miláčcích už potkáte mnoho. Z toho je zřejmé, že když je systém nastaven, lidé se postupně chytí – byť to trvá několik let.
Takže zrušení televizního dabingu, zavedení opatření pro lepší pohyb chodců na staveništích a jiné zlepšováky by určitě stály za to. I přes počáteční nevoli zpohodlnělých českých televizních diváků!
Autor: Michaela Marksová Tominová
Za URBANSHOP můžeme akorát dodat: 100% souhlasíme!
Váš tým URBANSHOP.cz 
